L. Milosť! – Můž-li slavík jemný mnohým

Milosť! – Můž-li slavík jemný mnohým

krásnějšího slova zapěti?

může-li však noční šedá sova

hrůznějšího také úpěti? – –

Strom bych žití svého v zemi vsadil,

krví vřelou denně zalíval,

tlukotem ho srdce okopával,

aby s časem stejně prospíval.

A kdy prsou hrany vyzvánějí,

že jsem smrť si pracně vydobil,

ze stromu bych sestárlého sobě

motyku a prkna vyrobil.

Motykou a prkny připravil si

jámu, lůžko, jež mne pohostí,

o kéž víchr jámu sám zaváje! –

jiných žádných nechci milostí.