L Mně neříkejte, že mne hoden není –

Mně neříkejte, že mne hoden není –

jen jediný je – jako v nebi Bůh!

Jak zlaté slunce, ranní úsvit denní,

jenž ozářil květ, zkropil rosou luh.

Má duše jako slunce si jej cení,

jak luna, kol níž jasný svítí kruh,

je nezbytný mi, srdci drahocenný

jak voda květu, jako čistý vzduch.

Jak rostlina ta, která hyne v suši,

a bledou hlavu zvedá do oblak,

kde nezjeví se v modru žádný mrak,

tak potřebný je také mojí duši

jak květu déšť a mému tělu sůl,

bez níž by každý duch tu zahynul!