L. PANU PROKOPU ZALETĚLOVI-FABIÁNOVI, knězi na dočasném odpočinku ve Křtěnově v ...

Co Ti anděl strážce vnuká,

píše Tvoje levá ruka;

pravice Své těžkou ránu

obět dáváš Bohu Pánu;

On Ti bolnou ránu zhoj

pro vnucený Církvi boj.

Protiví se Hospodinu

četa zpupných vlasti synů;

aby národ nežil v míru,

ruší jeho spasnou víru;

rouhavý jich slyše ret,

zaplakal by zbožný děd.

Proč se ruší bratru shoda?

Škoda cenných hřiven, škoda!

Nepojí nás národ jeden?

Proč má býti různě veden?

Zdrojem sporu pýcha jest,

vlastní prospěch, vlastní čest.

Jednotlivce v času proudu

povolá Bůh k Svému soudu;

národ po Vás zbude celý –

Nezkazí ho odboj smělý?

Velký Bože, Ty ho chraň,

anděl Tvůj ho v bouři braň!

Bratře, měj i Ty ho v oku,

modlitbou se stav mu k boku;

v nebezpečí tisícerém

uhlazeným haj ho pérem;

strážně vedle něho stůj,

nepřátely odpuzuj.

V jakémkoli s nimi sporu

oporu máš v pěvců sboru;

v každé obnovené půtce

kráčej s nimi ruku v ruce,

Bůh Ti k tomu síly dej,

Jemu ke cti vroucně pěj.