L. Příteli Ty šťastný! Máš tu lásku jeho,

Příteli Ty šťastný! Máš tu lásku jeho,

patří Tobě stále každý jeho dech –

a Tvůj obraz nabyl kouzla nebeského –

jméno Tvé se chvěje na těch drahých rtech.

V myšlenkách tu žiješ – a svit oka Tvého

ozařuje vše kol jako v zašlých dnech –

ze všeho se díváš, mluvíš kolem z všeho,

přítomný Jsi stále dnes – i po letech.

Kdybys přišel zpátky – poznal by’s jej ztěží –

úsměv zmizel s líce, zrak je smutný tak!

Ústa trpká jsou a na čele mrak leží.

Vetchý je ten hřbitov, kde Jsi odpočíval –

blízko starého je domu – z nějž se díval

na Tě, jak tam ležíš, orosený zrak.