L. Proud věků zastavil se náhle,

Proud věků zastavil se náhle,

mžik přítomný ve skálu zved’,

smrt sedla na ni, neobsáhle

zpět napiala i k předu hled.

Co za ní, v pachuť s labužníky

čte v nedosytné paměti:

co králů smetla v poběhlíky,

co bohů zvrhla na smetí.

Co před ní, s hledem bez pohnutí

a z lačné zkoumá zlovůle,

co ještě lidských nedochutí

na příští zbývá tabule:

Tu rodná domýšlivost jmena,

jmen nesmrtelnost zvětralá,

tu nízkost zbožně nalíčená,

by na božství si zahrála –

A radost plá jí v důlků prázdni,

tvář démona to v prodlení,

smích její do všech věků zazní:

kdos nesmrtelný podle ní?