L. Z nesvornosti ku národu zkáze
Z nesvornosti ku národu zkáze
Mnohý vylíh’ ještěr se a had;
Ona mnohý rozbořila hrad,
Přivedla nás těžké ve nesnáze.
Zarazila nás na slávy dráze,
Hojnost země obrátila v hlad,
Pleníc královský ten vlasti sad,
Pěstovaný ke národní bláze.
Zlobou její synové se bili
Jedné matky, takže potoky
Krve bratrské zem zatopily.
Uvalila na nás strast a hoře,
Nepřátelské vábíc outoky,
Až jsme octli se – na Bílé Hoře!