L. Zde jest ona hlučná třída,

Zde jest ona hlučná třída,

Zde to známé stavení,

Kde mi zrála v tichu bída,

Zrály lest a mámení.

Zde jsem poznal onu krásku,

Zde jsem prvně miloval;

Zde jsem přísahu a lásku

Blažen z jejích rtíků ssál! –

Děva město opustila,

Neřeknouc mi ani kam:

A já pozdě zřím, že byla

Její láska pouhý klam.

Kam se asi odebrala,

Už se nechci dále ptát;

A nech s sebou všecko vzala,

Její dům tu zůstal stát. –

Nuž, ty sličná stavbo tady

Ještě dlouhé věky stůj,

A co pomník její zrady

Hlásej spolu smutek můj!