LABSKÁ POHÁDKA.

V labských tůních vodníci,

víly v proudu hrající

zděsily se, polekaly!

„Hej!

Neštěstí se na nás valí,

regulace, dráhy vodní!“ –

Zvlnila se řeka. Pod ní

splašený byl rej.

K útěku se víly strojí,

garderobu vážou svoji:

trochu pěny, trochu řas,

hřebínky na zlatý vlas,

všechno vážou do ranečku.

Na vodníka křikly: „Hej!

Vzhůru, vzhůru, pradědečku,

utec s námi, ruku dej!

Neštěstí se na nás valí,

regulace! Hej!“

Starý vodník rozespalý

zabrouk’ na ně ze své skrýše:

„Plané strachy, povídám:

zpět se vrátí Labe spíše!

Hloupé děti! Tiše, tiše!

Ryby budou smát se vám,

že věříte pohádkám!“