Labuť a dítě.

Děťátko mé, ty nač se mne bojíš?

Já nejsem zlá, pojď pak jen trochu blíž;

Tichounce plavu sem i tam,

Po vodě jen se kolíbám,

Chci pak se tebe tu právě ptát,

Zdaž bys chlebíčka nechtělo mi dát?

Děťátko hned k rybníku došlo blíž,

Těší se, však vidí labuť tu již,

Jak čisté, bílé, krásné péří má,

A po vodě se tiše kolíbá.

I brzo, brzynko znal jeden druhého,

Labuť chléb brávala od hocha dobrého.