Labuť.

Jak bílá labuť nervosně se chvěje

a jenom lehce čeří hladinu!

Pláň jezera je plna leknínů

a zlatý měsíc světlo na ni leje.

Hle, v smutné písni skrze květů reje,

chtít dokonati stromů ve stínu,

jak bílá labuť nervosně se chvěje

a jenom lehce čeří hladinu.

Ó, ženy smutné, v žití bez naděje

váš každý sen, pln vůně jasmínu,

zda nelká též tak teskně: „Zahynu!“

a plání žití v hrob, kam jistě spěje,

jak bílá labuť nervosně se chvěje?!