LABUTĚ...

Labutě, labutě,

na modrém potoce,

odkud vás přinesl větérků dech?

Náhle jste přilétly

jako ty moje sny –

ze srdce smutného loudily vzdech!

Za šera večera,

za svitu měsíce

zpíváte, labutě, tesklivě tak,

že se mi zarosí

blahem a teskností,

labutě bělostné, smutný můj zrak!

Zůstaňte, labutě,

na modrém potoce,

zůstaňte, zůstaňte, zpívejte zas!

Z vašeho jásotu,

z vašeho tesknění

vyrůstá v duši mi svět nových krás.