Labutě mé!

Ó plujte, labutě mé,

po moři plujte snů,

vám křídla rozepnu;

své brázdy táhněte,

v nich zlatem zrn to zakvěte,

ó plujte, labutě mé!

Po moři plujte snů

z těch břehů mého těla,

kam jeseň zaletěla;

z těch luhů, jež se prázní,

kde květ se třese bázní,

po moři plujte snů!

Vám křídla rozepnu,

za vámi s břehu jásám,

jste volnější než já sám;

pod vámi vlny čeří

tam v dál, tam k věčna šeři

vám křídla rozepnu.

Své brázdy táhněte

jak struny bájné lýry,

vy tóny sladké víry

v nich chvějte se a snujte;

mé labutě, ó plujte,

své brázdy táhněte!

V nich zlatem zrn to zakvěte

pod sluncem věčných světů

jak mystických trs květů

ze zahrad Lásky příští,

jež v srdce nard svůj prýští

a zlatem zrn v nich zakvěte!