Labutě.

Duše naše – labutě dvě na jezeru.

Obrys jejich tone v šeru...

Klidně plují nad hladinou,

vzdalují se, spolu splynou,

duše naše – labutě dvě na jezeru.

Někdy nad jezero vzlétnou,

jindy ve mracích se střetnou,

v daleku se širém ztratí.

S nalomeným křídlem často

některá se k břehu vrátí.

Duše naše – labutě dvě mlčenlivé,

královští dva ptáci!

Ať se vaše stopa v dáli ztrácí –

jen když žití nad jezerem

doplujete k svému cíli,

labutí když píseň šerem

dlouho ještě nezakvílí.