LABUTÍ JITRO

Tak hluboké jak trpícího nitro,

jež o prvním svém žalu sladce sní,

tak hluboké bylo to mořské jitro,

kdy k ostrovu připluli delfini.

V něm jakby kdosi třpytným křídlem mával,

a vlny vstávaly jak šíje labutí...

Den probuzený pel svůj v duši navál,

jenž opadne při prvém dotknutí.

Než moře víc se den dmul probuzený.

Bled’ měsíc jako stopa zašlých ran...

Já procital jak v rukou krásné ženy,

labutím křídlem lehce ovíván...