LACRIMAE RERUM.

Lom, odkud kámen berou, smutně zeje

jak žaloval by do modrého nebe,

a zahleď do něho se – smutek schvěje

a zalije, ty poutníče, i tebe.

Je bolest věcí... Je to rozervaná

hruď matky země. Chvíli hledíš němý

a zdá se, že se chví ta živá rána

a vlhne krve svojí krůpějemi.