LADISLAV QUIS.

Čert jsa s Káčou vyhnán z pekla

bloudí světa souvratí,

Káča, než by se ho zřekla,

radš se v peklo navrátí.

Lesem, skalami i lánem

přes dědiny, přes města

pádí s ďáblem Uriánem

jeho milá nevěsta.

Ale v skalisk pustém šeru

kocour zastaví ten rej.

„Kam s tou Káčou?“ – „Nevím věru!“

„Chci ji mít!“ – „Nuž, zde ji měj.“

Shodil Káču s děsným smíchem,

zmizel – zbyl tu pouze puch;

ale Káča za ženichem

na honbu se dává v luh.

Za ní letí kocour divý –

utec, Káčo rozmilá,

chytne-li tě netvor chtivý,

ukrutně bys skončila.

Za tebou však darmo běží,

darmo asi pospíchá,

tebe chytne jenom stěží,

vždyť ty honíš – ženicha.