Lákají cíle – láká umění...

Lákají cíle – láká umění...

O sterých možnostech se duši zdává;

a v spleti křižovatek jedna pravá

jen cesta bude, jedno splnění

vše přiblíží, co štěstí k dobru dává.

Z praménku dětství říčka je teď hravá,

jež touží v proudy k mořím ve chvění

a břehům o svých touhách našeptává.

A z daleké té cesty když se vrací

svou unavena poutí přes kamení

oklikou ke mně zas, že vyplnění

zde bylo, myslí, ve světě že ztrácí

svou tichou radost, tiché roztoužení.

Pak sedám, ruce v klínu, v zamyšlení

a při všem, co kdy duše utrácí,

když z širých dálek představy si nosí,

sen jediný se z mysli neztrácí

a přichází, když duše na modlení

o vyplnění svojí tužby prosí.

Být ženou-milenkou a býti matkou,

představa, pro niž věří ve spasení,

tak nebes odměnou se zdá být sladkou,

když všední připadá, i když se vratkou

zdá štěstí být. Vždyť přání, které nosí

v své hloubi duše má – za jedno prosí:

Dej velkou milenkou mi být a vzácnou matkou!