L’AMOROSA

Proč nejsem děcko čarovného háje,

proč není má ta krásná zahrada,

kde nad záhony hudba vůní hraje,

v les cypřišů když slunce zapadá?

Chci květem oranžů si vystlat lože

a kytaru ti v noční zanést člun,

či vodou být, s níž zasnoubí se dóže,

když první hvězdy padnou do lagun.

Co nechci vše... A lásky sen se ztrácí,

v stín zapomnění klesá zahrada.

Tys nepřišel. Náš červen vykrvácí,

a já jsem květ, jenž horkem uvadá.