Lampy duchů.

Ó buďte zdráva, světla plápolavá

na březích oceanu!

Nad vámi bouře, u vás divá vřava,

dav netopýrů kolem polétává

od večera až k ránu.

Vy lampy duchů, myšlénky a dumy,

vy lidstva hvězdy svaté,

noc mrákotná zář vaši chmurou tlumí,

pod vámi moře pění se a šumí

a líný rythmus mate.

V noc tmavých tůní vaše zář se chvěje

a na vlnách se leskne

i těm, kdo tonou v hrůze beznaděje,

i oněm, na něž bezdná propast zeje

v té těžké noci teskné.

Ó lampy duchů, neskonalou šíří

tak do daleka pláte –

však v nocích bouřných kol vás časem víří

snad tisícerá křídla netopýří

a rostou tisíckráte.

Co jejich mrak, to vaše světlo tají.

A rostou, rostou více

a příšerně se nocí mihotají

a těžkou chmurou posupnou se zdají,

vždy blíž se stahujíce.

Ó lampy duchů, vaší vinou není,

že moře divěj’ duje,

že bludní plavci dávno zatraceni

a že zář vaše v moře, jež se pění,

jen hroby osvětluje.