Lampy (I.)

Kruh nad stolem, jenž srdce spíná,

střed, z něhož světlo vyvěrá,

k němuž se vrací blud a vina

za bouřlivého večera.

Proč vždycky svítíš v naší touze,

proč jsi vždy rájem v představách,

ty protiklade, k němuž z nouze

očistit spějem cest svých prach?

Nad nocí luno zavěšená,

pokojná lampo nad stolem!

Slyš, bijí křídla vyděšená!

Kdy stišíš je svým plápolem?