Lampy (II. Lampa chrámová)

Ó lampo krvavá jak žhavé uhlí,

na kaditelnici jež žíří v tmách,

alejí sloupů, které hrůzou ztuhly,

kde v prostřed život leží na marách,

my na kolenou, v hruď se tepajíce,

víc do tmy v nás než k tobě zírajíce,

jdem skloněni v svých nešpor hodinách.

Kamenná výška majestát svůj klene

i tíhu svou nad naší prostrací,

a bledé světlo dne, skel spektrem nalomené,

svůj chabý paprsek tu marně poztrácí.

Za tebou jdeme, světlo zkrvavené,

ne dál, ne výš, jen v tmu a do hlubin

až k tomu centru, kde už vykoupené

nás bleskem zahalí i kříže stín.