LAŇ.

Do mýtě z houští vystoupila laň,

já namířil k ní smrtonosnou zbraň.

Tak bojácně se rozhlížela kol;

nikde se nehnul ani trávy stvol.

Tak světlý, krotký, milý byl ten zrak,

jak hlavu nyní obrátila v znak.

Teď teprv do kručinek, do doušek

přiskočil za ní její koloušek.

A ona, větříc, kolem hledí zas;

pak jak by řekla: „Jen se klidně pas.“

On plouhal se tím travným rozkvětem...

To také byla matka s dítětem!

A ten byl vrah, kdo teď by stisknul spoušť.

Laň pásla se, já tiše zašel v houšť.