LANCELOT.

Z pramene v lese koně pili

a rytíři se spolu bili.

Před časy setkali se kdysi

a mužný souboj slíbili si.

Dva meče o dva štíty zvoní

v přátelský řehot klidných koní.

Však žádná rána nejde k cíli –

je nutno odpočinout chvíli.

Vrazili oba meče v zemi:

– Jsem rytíř Kuno, dovolte mi –

a zírá na soupeře v pýše.

– Já Lancelot jsem – dí ten tiše.

Zbled Kuno. Meče uchopili

a dále na novo se bili.

Však chvíli jen, neb Kuno plaše

dí: – Pane, vítězství je vaše.

Ne vaše statečnost a síla

to rámě moje ochromila,

však vaše jmeno. Není muže,

jenž s Lancelotem bít se může. –