Laokon.

Od Ohře k Moravě až, Odře divé

co jeden boží obzor k sobě váže,

jen k sobě blíž, vy našich srdcí stráže,

vy děti bolesti i lásky živé!

Ó pomněte, jak byli jsme vždy dříve

si blízcí tak – tři těla, troje páže,

tak přítomnost nám ještě úžej káže

se v jedno slíti tělo ocelivé.

Jak Laokona otce a dva syny

had cizáctví nás poutá, rdousí, škrtí,

a my jsme slabi, o sobě jak třtiny.

Však pospolu my vysmějem se smrtí,

a budoucnost-li přec nás mrtvé spatří,

to v smrti ještě obejmem se, bratři!