LAPENÉ SRDCE

Srdce mé, léta

pozdního ptáče,

z hnízda vylétá,

bouří, déšť pláče.

Zimou se třese,

zívá a píská;

světlo jak v lese.

Chatrč tu nízká.

Divná ty chvilko!

Chví se hlas, leká.

V okně světýlko.

Dívčí sen čeká.

V dvojích brv stínu

uhlíčci rudí.

Ruko, spíš v klínu?

Tak! Zda se zbudí?

Srdce mé ťuká,

div neumírá. –

Teplá teď ruka,

k smrti je svírá.