Largo.

Ve sladkých záchvatech, kdy láska srdcem kane,

já nikdy neslíbám tvé vlasy plné vůně

ni jemné roucho tvé do bledých růží stkané,

má duše nadarmo po polibcích tvých stůně.

V tvých prsů kalichy, z nichž hyacintů vůně

jak něžné záchvěvy tuch nedosněných kane,

svou hlavu zmámenou já neskloním, jež stůně

v stín měkký řízy tvé, v mdlý šarlatu pel stkané.

Co jiným rameno tvé svítí v krépy stkané,

má láska marně v tmách své kantilény stůně,

v mé srdce nemocné a opuštěné kane

bol sytý hořkostí a dechem ostré vůně.

Do nostalgických snů, jichž žárem skráň má stůně,

tvé tělo, lilije v nach inkarnátu stkané,

jak vása nádherná plá plná těžké vůně,

z níž lásky vyhnancům smrt balsamická kane.