Lásce.

Památko svatá, jitřenko mládí,

poklade tajný v hlubinách duše,

pomněnko samot, kam mír se svádí,

naději dlící i ve předtuše.

Známkou jsi spásy, křížem mé víry,

odměnou běd a cílem mé snahy,

lunou mi pláš, kdy kraj se stměl širý,

v úpalu vášní srdci dáš vláhy.

Plamenem tichým dojemné touhy

nítíš mi hvězdu ve snivé dumě

a peruť tvoje polibek dlouhý

vtiská mé duši vášnivě, šumně...

Odleskem ráje záříš mi v oku,

nevyplněným snem mého Boha,

nadšena tebou, v ducha hluboku

paprskem tryskla myšlénka mnohá...

V příboji záhad, ve bouři ducha,

majákem svítíš v okean temna,

i v tísni hrozné srdcem mým buchá

naději vstříc tvá moc přetajemná...

Líbán tvou září, sledním tvým bleskem,

zemřít chci klidně na chudém rovu

a ty pak zaplaň nádherným leskem –

zásvitem spásy všem lidem znovu.