Láska a smrt

S hvězd nočních sestupuji...

Jako vesmírný stříbrný prach,

vířící nekonečností,

v každé částici nesu

Věčnosti duši –

a padám

do žhavého lidského srdce.

Jiskra boží, z níž veliký požár bývá,

símě neviditelné,

chvěji se útlým životem, klíčím,

rozněcuji studenou hmotnou bytost

v zázrak boží!

Náhle mění se celý okrsek země,

v něm jako ohnisko tiše hoří

tajemný střed, tajemný bod,

zrcadlo boží:

srdce člověkovo.

Náhle zvlní se celý okrsek země

nesmírným, prudkým životem.

Zardí se bledé věci a zhoustnou barvy

slunce, měsíce, země...

květy nejrudější a nejpyšnější

vyvstanou z chudé hlíny,

žebráci zbohatnou...

Jaký proudný a jiskřivý ruch!

Oč mocněji zpívá jitro, poledne, večer,

skřivani denních chvil,

oč tišeji zpívá noc a tma,

lkavého stesku slavík!

Tak se naplňuje vrchem kypivý pohár,

číše života.

Tak srdce bije rušně, lačněji svítí oko,

vůkol skrytá krása vystupuje,

a zde, v kořání bytosti, zraje

síla nepoznaná...

Hle, to jsem já. Od věčnosti

jediný oheň nepřetržitý,

proudící nekonečnostmi,

pravěky,

jako z živé tvůrčí sopky

ze srdce božího –

do věčnosti!

A kdo jsi ty? Klamivé slovo lidské

v ponurost bledou přiodělo tebe,

obraz chmurný!

Šílenou úzkost hmoty osiřelé

propůjčilo vyzáblé tvé tváři!

Kdo jsi, chimaero, zrozená v duši slabých,

matný a směšný dětí přelude?

Loutko z hadříků,

civící velikým pohledem smutným

v prázdno?

Strašák žalostný mezi makovicemi –

nakláníš truchlou hlavu:

jsi... nejsi...

Slyš, dozněl zvon ve vsi na zvonici.

Smutné jsi, tělo mé, řekla duše.

Večer se blíží, přichází noc...

Večerní zvon!

A jako dnes a jako včera

tak zítra zavolá jitřní zvon.

Bez konce bude vyzváněti,

bez konce...

Nad hřbitovem mé slunce vstane,

nad krajem vzplane horký můj den.

Jako červnový v sadě květ

životem zardí se celý svět.

I ty, duše, jíž včera zemřelo tělo,

v nesmírně sladkém náručí mém

po celém světě široširém

rozleť se, vol si a na věky žij!

Nevěř, ty živote, v bleďounkou sestru:

Smrt jest jen dílo člověkovo.

Ale ty, živote, dílo boží,

ale ty, duše má, dílo lásky,

rozleť se, vol si a na věky žij!