LÁSKA A ŠTĚSTÍ.

Jak žebravým fakirům životem v před

nám souzeno věčně se bráti,

a ždáme, kdy srdce nám prokřehlo v led,

zas u krbu lásky je zhřáti.

A mníme v ní dosíci nejdražší skvost,

jímž královské žezlo kdy plálo – –

té lásky je pro chvilku rozkoše dost,

však pro štěstí přece jen málo...