Láska anjelova.

Tam na lůžku bledý jinoch

Dokonává – vedle lůžka

Krásná klečí děva – její

Tmavé vlasy rozpuštěny,

Z jejích očí tekou proudy

Skvělých slz – divoké, hrozné

Ryky vydává ze sebe –

Těžké loučení na dobu!

Těžší loučení na věky!!

U hlavy jinocha stojí

Jeho anjel-strážce, lítost

Má s náramným hořem děvy –

Chtělby ji zprostiti žalu,

Zadržeti jinochovu

Duši v těle, ale není

Jemu dána moc navrátit

Životu, co má umříti.

Jinoch tiše hasne, jako

Hvězda na večerním nebi –

Jako zlomená lilie

Děva se přes něho kloní,

Její bědování nemá

Konce. – Jat anjel litostí

Sám se vtají v opuštěnou

Mrtvolu. – I počne opět

Krev se valiti žilami,

Opět srdce bíti:

Anjel proměněn v člověka!

Pozdvihne se z lože – děva

Obejme ho jásající,

Líbá rtoma planoucíma.

V jeho srdci ha! se budí

Cit jemu neznámý potud,

Cit to milosti toužebné,

Cit ten člověka blažící,

Nad nějž tvor sladšího nezná.

Jak ústrojí zastavené,

Když v ně cizá ruka sáhne,

Z nova počne jíti, ale

Jenom na čas krátký,

Zastaví se opět nástroj – –

Též i v těle jinochově

Znova obživeném

Staviti se krev počíná,

Srdce mdleji bije –

Oko hasne – cítí

Anjel smrtný mráz. –

Lidské lásky poznav rozkoš

Bezejmennou chystat musí

K loučení se s cizým tělem,

Čeká jej tam věčnost pustá –

Slasti prázdná – hrozná – –

Počne jeho bědování,

Osud závidí jinochu,

Jemuž nezůstala strastná

Paměť – an jej vítá hrob!! –

Lampa hasne, děva pláče –

Anjel mrtvolu opouští!