LÁSKA DVACETILETÉHO

Dvacetiletý

zahořel láskou horoucnou

k panně záludné,

která vyšla z přezíraných dveří

nejchudších rodičů,

z bědného podsklepí života.

Kdož jen ji viděl vycházet,

věděl, že bude zlodějkou srdcí

až dětsky nepěstěnou rukou,

byla tak nově svůdná, tak třídně mladá,

tak znepokojovaly chodce

děravé její sukénky

i osud její.

Ale on.

Chlapec slepou láskou vidoucí,

cítil jen jasmín a růže

kvést žalostnými děrami její sukně,

až toho, co uviděl

v prázdnu pootevřených dveří,

když se přibližoval

k chudobě až na odiv stavěné,

slyšel, že celé podsklepí

pracuje na Revoluci.

Slyšel křik vražděných i vraždících

a viděl ji, vysílanou denně do ulic,

lákat jak skutečnost fantastickou

mysticky uhrančivých očí.

Pro záhadnost vražd

zasnubování se slibem ráje

tím více ji miloval,

a pro marnění krásného lidství.