Láska k vlasti.

Lásko k vlasti! plamene Božského

Ducha, živote zlatého věku!

V růžové kráse, v zvýšujícý

Mocnosti přiviň se k Čechům!

Tebou divy tvořili otcové,

V bitvě hromové třepila hrstka

Svorného lidu slávou spité

Vítěze skostlého světa.

Z pustin se co proudové valili

Do Čech plukové slídného vojska,

Skály se třásly, řeky schly, a

Země se změnila v pouště.

Z ticha tvoji povstali synové,

Lvové zbraně se chopili, třeli

Zástupy strašných národů, a

Evropa v svobodě stála.

Tebou ráje štěpili v pokoji,

Čilé k věčnosti křídlili duchy,

Pronikajícým okem prošli

Hlubiny přirozenosti.

Rozdrtivše okovy mrákoty

V stínu laskavé moudrosti sedíc

Blažili se, a v štěstí plynouc

Zpívali zvěčněné písně.

Lásko svatá! pramene svornosti,

Sýly, slávy a neviny rajské!

Jiskry jsy ohně nebeského

Vtrousyla po zemi lidné:

Y hned láska k vlasti se každého

Stavu, každého zmocňuje věku,

Srdnaté duchy zplameňuje,

Bázlivé vzbuzuje k činům;

Láska trůn si v ourodné krajině

Pevní, na hoře zelené staví

Praporec, v palácy se pyšní,

S mudrcy v samotě plesá.

Jako k bratru k Čechovi tiskne se

Čech, a srdečně pracuje pro vlast;

Život y jmění sázý rád, by

V lícné se zastkvěla slávě.