Láska k vlasti.

Znám velkou lásku, která neumírá,

znám velkou lásku, která neklame,

leč věří pevně, sílí, podepírá

na pouti naší v kraje neznámé;

jak světlý maják září milionům,

a celé lidstvo jejím svatým tonům

s nadšením slouchá, neboť neumírá.

Znám mocnou lásku, kterou národové

jsou, žijí, trpí, hynou, klesají –

a klesnouli, zas vstanou v síle nové

tou mocnou láskou, opět vzplesají

životem novým, neboť láska tato

národům váží víc než démant, zlato,

a jen tou láskou žijí národové.

Znám svatou lásku, božskou, nejsvětější,

jež vedla reky k branám Thermopyl,

když hrdý Peršan s pomstou nejlítější

Helladu krásnou krví zatopil;

znám svatou lásku, která rozněcuje

k nadlidským činům, lidi posvěcuje

za reky Boží; vždyť je nejsvětější.

Znám čistou lásku – pannám Orleanským

do ruky klade prapor nadšení

a rozplamení k činům velikánským,

by rodným vlastem vzešlo spasení,

s nezdolnou silou zapuzuje vrahy,

by rodné zemi netupili prahy,

a mužný odpor vlévá Orleanským.

Znám mužnou lásku – na tatarských mečích

svou zdatnou sílu zdárně tužila –

a nekonal Čech nikdy skutků větších,

než kdy se k lásce svornosť družila,

kdy velké voje evropského dílu

o česká prsa zlomily svou sílu,

kdy Čech práv svojich hájil v slavných sečích.

Znám věrnou lásku – stálou, neúmornou,

jíž Jungmannové národ budili

a rozprášili sílu vrahů vzdornou,

by nové hvězdy k jitru svítily.

Ta láska dýše sladkou mluvou naší,

tou láskou jest nám česká mluva dražší –

ó milujme ji silou neúmornou!

Znám přísnou lásku, – Brankoviče zradné

znamením kletby trestá na čele,

jim na dno duše jako Vesuv padne

a myslem jejich trním ustele;

neb v lidstvě není větší, těžší viny

než promyšlená zrada domoviny,

a kletba věčná stíhá duše zradné –

Mám velkou lásku, mocnou, svatou, čistou,

tou láskou žiju, dýchám, miluji,

tou láskou věřím, doufám v spásu jistou,

tou láskou pláču, jí se raduji.

S tou láskou věrnou, přísnou, ale mužnou

kéž, národe můj, chováš mysl družnou –

pak budoucnosť máš slavnou, velkou, čistou!

Ó lásko mocná, lásko k vlasti svatá,

vstup v duše naše s plným plapolem,

ať národu zas vzejde doba zlata,

jak bylo druhdy, aby hlaholem

zněl svorný hymnus po veškeré zemi:

Buď šťastna, vlasti, s nadějemi všemi;

vždyť všem nám září láska k Tobě svatá!!