LÁSKA KVĚTŮ.

Hle, květ tichou radostí se třese:

„Ach, pan Čmelák! To jsou u nás hosti!

Nu, jen pijte medu po libosti,

a co, prosím, nového je v lese?“

Čmelák pije, nenasytně cpe se,

a když cítí, že by měl už dosti,

loučí se – má návštěv prý až k zlosti –

neví, hlupák, lásky vzkaz že nese!

Je to jako když jsme ve škole

při latinském školním úkole,

když kol chodil s důstojnou svou lící

profesor náš, kluci rozpustilí,

překlad na šos jemu přišpendlili,

a on zadním odnes komposici.