Láska má.

Má krásná vlasti, čemu tě rovnat smím? –

Vše, všecko bledne, lepotu tvou kdy zřím.

Co vyšší tebe v světě velkém?

Hory mně plání jsou, moře mělkem.

A co as tobě, národe, rovno jest,

co slávy tvojí k obrazu mohu vznést?

Čím pevnost žuly, bouře síla,

záře, již dennice světům sílá? –

Ó slávo česká, národe, vlasti! – K vám,

již v srdci nosím, lásku, s čím rovnat mám? –

Jak vy jste velky, krásny, skvoucí,

taková láska v mé duši vroucí.