Láska mého soka.

Za snící skrání rozkošná dvě ouška

až dopola vždy vlasů tmavých rouška

jí ukrývá svou rozpoutanou vlnou

a zdobí její šíji vnady plnou!

Znám oči její, – jsou jak eben černé,

z nich vášeň hned plá v síle bezeměrné,

jak na plesu jen ocitne se v kole;

vždy nožky její s rovnou elegancí

se kmitají, ať v chůzi – nebo v tanci,

jemuž jsme v jedné učili se škole!

Když potkám ji – vždy v rukou nese knihu,

má štíhlý vzrůst, a čistý profil jihu,

ret svěží, a jak karafiát rudý –

ó, žel, že pro mě na úsměv tak chudý!