LÁSKA MLUVÍ.

I tys je měl, ty chvíle plesu, blaha,

jež nevěda, ti jiný záviděl.

Co skutečnost? Kam prósa její sahá?

Ač nesjede pod tíží jejich váha,

tys přec je měl.

V tvém objetí se chvěla krása nahá,

tys každé velké pravdě v oko zřel,

tys poznal, cítil, soucitu co vláha.

Ať za tvé dílo škleb pad za úděl,

to právě lepších těch dnů rovnováha,

jsi vyrovnán s vším, cos a kam jsi chtěl,

jen děkuj teď – vděk jejich v srdce sahá,

i tys je měl!