Láska pocestného.

Za lesíkem, pod lesíkem

pocestný hoch spal.

Kdyby jsi, ty hochu, raděj

sobě pozor dal.

Děvče jde ti nad hlavičkou,

klapy, klapy pod nožičkou.

Hoch si oči mne.

Myslíte, že ne? –

„Počkej, děvče modrooké,

počkej na mne jen,

mohl bych já v lese zbloudit,

vyveď ty mne ven.“

„„Než bych já tě z lesa vedla,

raděj bych si k tobě sedla.““

Hoch si ruce mne.

Myslíte, že ne? –

Sedla si a položila

hlavu jemu v klín.

„„Řekni, co je hezčí v letě

než ten letní stín?““ –

„Hezčího nic v světě není,

nežli ty, mé potěšení,

a to místo zde.“

Myslíte, že ne? –

Líbali se, milovali,

až se večer stal.

„Kdybych tě byl, moje milá,

raděj nepoznal.

Dřív jsem jenom uzlík nesl,

teď mi kámen v srdce klesl,

kdy ho ztratím, kde?“ –

Myslíte, že ne? –