LÁSKA PRCHAJÍCÍ

Kdyžs mne líbal beze slov a hlásku,

necítil jsi, jak jsem zhaněna?

Neumíš mi vyznávat svou lásku,

nevíš, co hra něhy znamená.

Laskavosti lačna jsem, ne těla;

vlahým dechem dlaň mi procitá.

Mužem činu zveš se – Já jsem chtěla

dobývána být, ne dobyta.

Tvrdý krok máš, mně se kráčí lehce,

ty jsi pán a chci být bez pána.

Hořkneš. Nemluvíš. A mně se nechce,

bys mne vzal, já chci být vzývána.

Vlhké tvoje polibky mne mučí.

Každým přiblížením jsi mi dál.

Jak bys mlhu chytal do náručí.

Jak bys dům náš z vody budoval.

A mé mládí v obětí tvém hyne,

bez ozvěny pláče krása má,

a má láska vzlétá, prchá, plyne,

jako závoj, nad lesem když vlá.