LÁSKA PŘI SÝRU (II.)

A když nasytím svůj hlad, a v tobě ozve se hlad,

jímž po lásce hladoví ženy,

rozevru tulácký vak a vyjmu sýr a kus chleba,

dva živly, suchý a vlhký – jako je po lásce tělo

ženy a muže. Sevřeni v náruč společně zatnem

divoký chrup v ten sýr a chléb, lásku i hlad v něm otiskujíce.

Ach, to je láska, cit jako pramen okypřující znavené rody!

Vzájemně se požívajíce, vyměňujeme úkoj a slast

podle zákonů výměny látek tělesných

prostě a zřejmě – život a smrt –

polibky jako sousta, jež rozmělňujeme

methodami zažívacími, pokud čerstvý mok prýští se v nás.