LÁSKA RŮŽE

Po lásce už zastesklo se růži:

„Přijď, o slunko, ohnivý můj muži,

přijď, o přijď, a dej mně políbení,

bez lásky v tom světě žití není.“

Vyslyšelo slunko, sklonilo se,

dotknulo se keře zlatou září,

dotknutím už poupě rozvilo se,

zčervenalo jako panna v tváři.

Políbilo po prvé –

růže jakby z krve,

políbilo druhykrát –

počala už barvou hrát –

líbalo a líbalo –

na smrť se už dívalo.

Zavolalo větříček,

přišel květů hrobníček,

řeklo mu, kde růže chorá květe,

pohrobil ji někde v šírém světě.