LÁSKA TO NEBYLA...

Láska to nebyla v srdci tvém

ani v mém.

Měla jen její podobu,

blouzněním rozzpívaný den,

o snadném životě její sen,

její hru.

Ale když život nám z prvních ran

vypustil temnou krev,

oslepil nás a pokoušel se všech stran

zevního štěstí zpěv,

první zkouška nás odcizí,

daleko nás jít vybízí

od sebe, od sebe...

Nebylo lásky v srdci tvém

ani v mém,

srdce tvé pro mne, mé pro tebe.

Láska vždy strádá, aby žila,

aby žijíc neopustila,

láska ta čistá, pobledlá

často i utrpením,

celý svět projít by dovedla

mimo dobro a zlo,

stranou chval a han, –

ale přec věrnou by zůstala,

i když jí polibky na čele stydnou,

i když je srdce bolavé z ran.