Láska Tvá.

By Václav Antonín Crha

Láska Tvá mi slastí zřídlo,

k němuž duch se s touhou nese,

a ač vím, že králem Ti jsem,

přec se duch před Tebou třese.

Třese úctou před Tvou láskou,

před bezednou její hloubí,

a tak se má velká láska

s velkou úctou k Tobě snoubí.

Pohled’, dívko, ku blankytu,

kde se hvězda lásky třese,

podejme si ruce, drahá,

a k své lásce modleme se.

Modleme se na kolenou,

v tajnost lásky pohříženi:

vždyť i král i císař kleká,

a modlí se v pokoření!