Láska v jeseni.

Zas v hustém listí tmavý hrozen kyne,

žár léta v jeho zrna skryl se celý.

Ó kdož jste milovati zapomněli,

ó pojďte, dokud čas je, v loubí stinné!

Ku lásky hodům jeseň tóny jiné

a barvy jiné má, ztich’ bzukot včely

ve plném úlu, ptáci oněměli;

snad proto těsněj šíj se k šíji vine.

Máj v lásce nesmělý byl hošík mladý,

a léto příliš divé nahým klínem

jen lákalo, však nezkojilo vášně.

Leč jeseň koketně své skrývá vnady,

co prohýříš jí v loktech prostopášně,

vše naučí tě zapomnít – svým vínem.