Láska v lese.

Jako tvůj krůček drobný a němý

jaro jde potichu lesem,

my dva však nechcem’ závidět zemi,

jaro v své duši si nesem’.

Viz jen ty ptáky! Slyšíš je pěti?

Známe tu písně jich látku!

Na konec všeho na pružné sněti

hnízdo se objeví v krátku.

Jako my lásku mají i oni,

je to tak krásné a prosté,

proto pták zpívá, proto květ voní,

proto vše září a roste!

Život je velký, širý a dlouhý,

paprsk v něm štěstí je ryzí,

mnohý v něm padá bez cíle touhy,

bloudí a padá a mizí.

A ty skloň hlavu k hrudi, jež dme se,

opři se, duše má, o mě –

my jsme se našli v života lese,

ptáci dva na jednom stromě.