Láska žen.

Jen v tichu sníme. Celá bytost naše

rozkvétá vyčkáváním. Zříme plaše

do jeho očí. Stopy zanechané

tam štěstí – jedinou jsou pýchou naší.

I když jsme někdy nad život mu dražší,

jsme přec jen odměnou za dílo vykonané.

A beznáročně krášlí naše láska

tvář jeho úsměvem. A žalu vráska

kde vryla se, když smutní přišli dnové,

rty svoje klademe a vroucnost, s kterou

mu duši dáváme i krev svou vřelou –

toť láska, kterou rostou hrdinové.