Láska zrazená.

Chodívá kolem jezera

v měsíčném dívka úsvitu,

a že ji trápí nevěra,

v přírodě hledá soucitu.

Láska Tě dívko zradila?

Myslíš že najdeš útěchy?

Příroda srdce ztratila:

jak má Tvé cítit povzdechy?

Mnohý žal větřík vyslyší,

na oko s mnohým smutně lká,

a mžikem zrádce v zátiší

rozmarně si již s kvítky hrá.

Srdečné strasti luně lkej,

v jeji zář skládej naděje:

a její chladný obličej

necitně se Ti vysměje!

Mnohý již oheň ve vodě

pohřbil se s láskou plamennou:

voda však při té nehodě

zůstala chladnou – studenou!

Tebe když láska zradila

důvěrně pohleď k blankytu! –

příroda – však cit ztratila,

příroda – nezná soucitu.