LÁSKA

Miluji lásku pro lásku.

Má láska je pták samotář

a hnízdí na vysokých staveních.

Nachází pod nimi vyhaslá ohniště

a lidi s drobnými denními starostmi.

Zpívá jim...

Má láska nezná jednoho člověka,

miluje všechny.

Odstupňovaně, jako od šera k poledni

a zase k západu.

Kdo soustředí lásku v jedinou bytost –

ztrácí ji.

Jak by mohla duše jediné bytosti

obsáhnout celou naši lásku?

Usměvavý pruh nebe

může ozářit tolik lidí najednou

a láska tolika duším dáti mír,

když nezná spěchu, jsouc věčná,

a neumírá s věcmi ani s lidmi.

Narodila jsem se s ní

a je mým vlastnictvím

jako obě moje oči –

a více než ony,

protože by byla zde,

i kdyby ony osleply.

Ona je mořem,

a do ní vtékají potoky a říčky

všeho mého cítění a poznávání.

Pne se nad vším

i nad stržemi zklamání

i nad propastmi zoufalství.

Má láska vidí, aby objevovala,

a projevuje se, aby těšila.

Není to láska k jednomu člověku!

Jeden člověk by mohl zabít lásku,

ale ona ve mně nikdy neumřela.

Nikdy jsem se neprobudila

bez lásky k novému dni,

z něhož pramenila síla

v štěstí i žalu.

Kdybych znala lásku jen k jednomu člověku –

závisely by radosti mého dne

jen na něm.

Můj den však nešedne

a je stále pln očekávání

i příhod.

To proto, že nemiluji jen jednoho člověka,

ale lásku.