LÁSKA

Chceš vejít’ v toto srdce v chvíli snivou

Snad ještě jednou? Dávno přešly již

Sny bláhové... A nikdy nevkouzlíš

Hry marné, Lásko, v duši důvěřivou.

Jsou zrazeny tvé lsti. Ať bledá ruka

Se blíží ke mně s chvěním žádostným,

Necítím ničeho. Dnes zhrdám vším.

Mně vášeň nudou, rozkoší jsou muka.

Neb i když drtila’s, přec’ ze svých ran

Jsem ožil, Lásko, vždy, jak v troskách zase

Ožívá nopál, vichrem rozmetán.

Po zmaru toužím v duše úkrytu

A měl bych rád jen toho v pozdním čase,

Kdo by mne vraždil chladně, bez citu.