Láska.

Je první láska chudičká a čistá,

jak bledý jarní chvějící se květ,

vždy bojí se, že není dosti jistá,

že probudila v duši nový svět.

Však příliš záhy vypučel květ bílý,

a tepla, síly dosud není v nás,

tak v první bouři láska hlavu schýlí,

květ spálí první jitra chladný mráz.

Pak přijde láska, která plane divě,

a ve všech žilách cítit její žár,

tak hoří mák jen planý v zlaté nivě

jak ona v žití všední suchopár.

Však i tu lásku ostrá kosa setne,

neb schladne sama v mlze jesenní,

a ve tvá prsa v tiché kráse květné

zabloudí láska – láska poslední.

Ta jenom květ, jejž tvoje jizba chrání

kdes v teplém koutě nebo na oknech,

dnes, zítra, denně, ano do skonání

a ještě v rakev cítíš její dech...